Jako všude jinde v Austrálii, i v Queenslandu žije řada podivných tvorů. Někteří jsou roztomilí, někteří jsou alespoň zajímaví, když už ne roztomilí, někteří jsou zajímaví jen z dálky a o existenci některých byste raději nevěděli. Tak jako jsem o ní nechtěla vědět já při své plavbě na Velký bariérový útes, na kterou jsem vyrazila hned další den. Okamžitě po nalodění jsem byla nucena vyplnit jakýsi formulář o zdravotních problémech a o tom, zda umím plavat (jako fakt?). Protože jsem na místě nástupu byla mezi prvními, měl na mě pán z posádky hodně času a nejspíš i díky tomu se mu podařilo mě šikovnými marketingovými řečmi přesvědčit, abych se vyprdla na šnorchlování a šla do té vody s potápěčskou bombou. Že prý zaplatím až posléze, pokud se s tou bombou dovedu ponořit pod magickou hranici dvou metrů, od kteréžto se má za to, že jsem schopna ponoru. Chytne-li mě někde kolem magické hranice dvou metrů hysterický záchvat a rozhodnu se nakonec s tou bombou nepotápět, nebude
Než jsem zavítala na sever do státu Queensland, nikdy jsem v tropech nebyla. Teda jo, párkrát jsem jela v červenci autobusem 136 přes Bohdalec v době, kdy tam opravovali vodovod, a to bylo dost podobné, jen to tam víc zapáchalo pižmem. Ovšem skutečné vlhké tropy, to pro mě byla premiéra. Nutno říct, že mokrá premiéra. Ale popořádku. Na začátek krátký disclaimer – v Austrálii už nějakou dobu nepobývám. A přiznám se, že o Austrálii se píše poměrně blbě, když tam člověk není, aby mohl být každodenně konfrontován s jejími zvláštnostmi, zvyky, lidmi a členovci. Ačkoli mám v hlavě ještě pár věcí, které bych chtěla internetovému světu sdělit (třeba o problematice víz, problematice australské imigrační politiky, problematice zdravotní péče a problematice výborné barbecue omáčky z ALDI, kterou v Čechách prostě neseženete), většině z vás jsem je již sdělila v hospodě nad vínem, takže asi nemá cenu se opakovat. Pokud chcete slyšet nějakou novinku od protinožců, tak vězte, že